Chování partnera

Dobrý den, zajímá mě Váš názor. Je mi 30 let, partnerovi 26. Přestože je mladší, uměla bych si ho představit po svém boku celý život, mít s ním dětí atd. Jako partner splňuje všechny moje představy. Ale jsme spolu pouze pět měsíců a už jsme měli mezi sebou několik nedorozumění, pokud se to tak dá nazvat. Zřejmě pokaždé, když má pocit, že je mu ubližováno nebo nějak křivděno (a může to způsobit jen špatně zvolené slovo nebo zmínka o mých kamarádech ? žárlivost?), uzavře se do sebe a přestane se mnou komunikovat, přehlíží mě. A za pár hodin/dní bez omluvy přijde a chová se jako by se nic nestalo. Přecházela jsem to. Teď mezi námi došlo opět k nedorozumění a on proti mně použil to, co jsem mu řekla, když jsem chtěla vyjádřit, jak a v čem mě zklamal. Vlastně to vždy nakonec vypadá, že za všechno mohu já. Mám strach z dalšího ?konfliktu?. Rozejít bych se s ním nechtěla, ale jeho chování mě psychicky ?deptá?, mohu-li to tak napsat. Můžete mi poradit, jak to řešit? Jak se v takových situacích zachovat, jak reagovat? Dá se to změnit? Děkuji.

Dobrý den,

v mnohých případech je těžké změnit jiného, nebo přimět druhé, aby dělali to, co chceme my, nebo viděli věci našima očima. Mnohem snazší je změnit sebe, nebo náš náhled na věc. Zkuste se zaměřit na sebe, a na to, aby Vás jeho chování nevyvádělo z rovnováhy a nepřímo tak "přimět" i partnera, aby změnil určité chování, které Vy vnímáte jako problémové. Taky bývá dobré se se svými pocity svěřit vhodnou cestou partnerovi. Stává se, že druhý z dvojice vidí ?problém? úplně jinak. Tam kde jeden vidí nepřeklenutelný problém, chování, které vede třeba k úpadku vztahu, druhý na to může nazírat úplně jinak - vyjádření typu "toto vnímáš jako potíž? Já bych to nebral/a tak vážně. O nic nejde" apod. Proto konflikty mohou vyplývat spíše z odlišného vnímání, které má každý z partnerů nastavené jinak. Celé se to navíc může zamotávat rozdílnou osobností partnerů (jeden je více hovornější , druhý introvert, jeden spíše melancholik, druhý sangvinik atd.), historie (rozdílný způsob řešení potíží v původní rodině, role v konfliktu odpozorované z rodinného prostředí apod.).

To znamená, že nejlepší cestou je o všem si s přítelem promluvit, dát mu najevo své obavy, co by jste chtěla změnit, řešit, čeho se obáváte, i naopak, co se Vám na vztahu a na příteli líbí, s čím jste se třeba u nikoho nesetkala apod. (pozitivní zpětnou vazbu mnohdy zapomínáme dávat, když chceme od partnera řešit nějaký problém). Může Vás třeba překvapit jeho pohled na věc, který mnohé věci ukáže či posune Váš vztah dál.

Ve vztahu jde vždy o dva, tzn. že když je jeden z partnerů s něčím nespokojený, dříve či později se to ve vztahu objeví. Proto mu klidně sdělte (ve vhodnou chvíli a atmosféře), co by jste chtěla změnit (nemusíte to koncipovat, jako "co by jsi ty měl změnit", můžete to spíše změkčit ?co by jsme oba mohli udělat pro to, abychom třeba naše hádky nevypadaly tak jak doposud? apod.), aby diskuse nesklouzla do vzájemného obviňování, ukazování prstem "Ty jsi ten špatný/á" atd., kde by se pak nabalovaly jiné potíže z minulosti a původní problém by se neřešil.

Důležité je, aby partner věděl, že Vám na něj záleží ale zároveň, čeho se ve vztahu obáváte, aby jste společně pak mohli hledat možnosti řešení. Nebát se o věcech společně mluvit, kde se může nastínit a lépe vyplavat na povrch možné řešení, které Vám takhle zůstávalo skryté. Když jeden druhému ukážete, že Vám na vztahu záleží, co by jste na něm chtěli změnit, může Vás to posílit a posunout dál. Vše závisí na míře komunikace, otevřenosti a důvěry ve vztahu. Jestli je pouto mezi partnery vytvořeno, vědí třeba, že potíže, které se vždy z času na čas ve vztahu objeví, jsou pouze situační a vztah jinak nemůžou vážně ohrozit, pak se i problémy řeší snáz.

Přeji vše dobré a hezký den

Mgr. Michal Hanzlovský