http://www.prodamy.cz Vše pro dámy cs http://www.prodamy.cz/obezitu-vyzeneme-z-tela-nejlepe-pohybem-1.html Zdroj: <a href='http://www.prodamy.cz/'>www.prodamy.cz</a><br/>Ten vtip o rozdílu mezi Američankami a Evropankami už dávno neplatí. Například v České republice trpí obezitou každý pátý muž a dokonce každá třetí žena. To nás řadí na přední místo tohoto nelichotivého žebříčku v Evropě. Takže rozdíly mezi Amerikou a Evropou se pomalu stírají. A pokud k tomu připočteme i nadváhu, tou trpí 68 procent žen a 72 procent mužů. Proto se o obezitě hovoří jako o epidemii třetího tisíciletí. Zřejmě právem, neboť přejídání údajně zabilo více lidí než všechny války dohromady. A počet obézních lidí stále stoupá. Zatímco v roce 1995 se jejich počet na celém světě odhadoval na 200 milionů, v roce 2000 jich bylo už 300 milionů. "Takový neudržitelný stav je bohužel dán současným stylem života naší generace," konstatuje MUDr. Jiří Leisser z lázní Teplice nad Bečvou, kde se obézním lidem úspěšně věnují. "Všichni v podstatě víme, co je příčinou naší obezity. Nepravidelná strava, zbytečně velké porce jídla, jeho špatné složení, k tomu stres, který si kompensujeme právě jídlem a pak alkohol a především málo pohybu. Přitom není sebemenší důvod, abychom byli obesní. Jen je třeba změnit denní režim a stravovací návyky. Své zlozvyky známe, ale nesnažíme se je napravit."Čím tedy začít? Rozhodně změnou stravy. "O tom, jak se stravovat, byly popsány stohy papíru. Vyhněte se rafinovanému cukru, moučníkům, čokoládám, sušenkám, coca-cole, zmrzlinám. Omezte živočišné tuky obsažené v pomazánkách či masných výrobcích a nahraďte je nahraďte rostlinnými tuky. Také bílé pečivo či bílou rýži a těstoviny vyměňte celozrnné pečivu, rýží natural a celozrnné těstoviny. A nechte si zajít chuť na smažená jídla a tučné sýry. Namísto toho si každý den dopřejte zhruba hodinku aktivního pohybu. A pokud nemáte čas na sportovní aktivity, tak alespoň choďte pěšky," radí jednoduše doktor Leisser. A jak pokračovat dále? "Velmi vhodným místem na zahájení postupného hubnutí jsou lázně," radí doktor Leisser. "Lékaři společně s nutričními specialisté každému poradí jak s hubnutím začít, čeho se v jídle vyvarovat a co si naopak nandat na talíř." A další výhoda pobytu v lázních? Člověk tu nemá svou domácí, k prasknutí narvanou lednici!"Velmi důležité je ve svém snažení vytrvat. Denně nebo ob den se věnovat například menšímu vytrvalostnímu tréninku. A hlavně, nevymlouvat se, že dnes ne ale až zítra! Tohle čekání by nás přišlo hodně draho. A pak bych také varoval před všemi těmi zázračnými tabletkami. Žádná nefunguje," radí doktor Leisser.A také pozor na rizika hubnutí. Neměli bychom chtít zhubnout co nejrychleji. Zpočátku se nám možná podaří zhubnout rychle tři až čtyři kilogramy, ale pak se úbytek zpomalí a my pomalu ztrácíme sílu pokračovat. Protože tělo nedokáže rychle ztrácet tuky ale bílkoviny, které jsou nutné pro růst svalstva. Proto je optimální úbytek hmotnosti mezi jedním a dvěma kilogramy měsíčně. Právě tak ztrácíme hlavně tuk a neubývá nám svalová hmota. A hlavně nesmíme zapomínat, že je vždy třeba doplnit omezení stravy i zvýšenou fyzickou aktivitou. Prostě méně jídla, více pohybu. Autor: Jaromír Pohan http://www.prodamy.cz/psychologie-barev.html Zdroj: <a href='http://www.prodamy.cz/'>www.prodamy.cz</a><br/>Anglický vědec Sir Isaac Newton ve svém zkoumání v roce 1666 objevil fenomén, ve kterém když světlo projde přes skleněný hranol, tento pouhý bezbarvý paprsek, který jinak nevidíme, se rozdělí do všech nám známých viditelných barev. Další experimenty pak ukázaly, že tyto světelné efekty a barvy se můžou vzájemně kombinovat. Například červené světlo dohromady se žlutým vytváří oranžový odstín.Psychologické efekty barev na člověka se odrážejí především ve vnímání, percepci určité barvy. Takovéto vnímání je do určité míry subjektivní (pro někoho může třeba meruňková barva být velice příjemná, jinému navozuje spíše nelibé pocity), avšak některé efekty barev mají univerzální význam, čili jsou pro nás všech relativně podobné. Kupříkladu barvy v červeném spektru a jejich odstíny - čili rudá, oranžová a žlutá - na nás působí jako varování, upozornění, nebezpečí. Taky v přírodě jsou nebezpečná zvířata obvykle výrazně zbarvená těmito barvami se snahou říct "Nesněz mě, jsem jedovatá" Příkladem jsou různé amazonské žáby, hmyz, ještěrky, ryby apod.Proto i všechny výstražní signalizace v dopravě nebo i třeba pouhé vyznačení v textu těmito barvami nejvíce upoutá naši pozornost.Již staré civilizace a kultury, jako třeba Egypťané či Číňané, užívaly barvy pro léčebné účely. Takovýmto postupům se říká chromoterapie a zahrnuje v sobě kromě působení barev taky světlo, jakožto léčebný prostředek. Některé účinky barev podle těchto starobylých metod pomáhali třeba zklidňovat, zmírňovat nemoci, pomáhali při léčbě bolesti, nebo naopak, stimulovali tělo a mysl, zvyšovali energii apod.Ani v dnešní společnosti není význam barev natolik jednoznačný. Barvy můžou mít různé významy od kultury ke kultuře. V našich podmínkách je ku příkladu tradiční barva šatů nevěsty bílá, avšak třeba v Číně je bílá barva barvou smutku. Výzkumy ukazují, že v mnoha případech účinek barvy naši náladu může být pouze dočasný. Modře vymalovaný pokoj může zpočátku navozovat pocity klidu, avšak tento efekt se později v relativně krátkém času rozptýlí. Je to taky o jistém přivyknutí si, kdy již ona barva na nás nemá po určitém čase taký vliv, jako když jsme do onoho pokoje vstupovali v prvních dnech či týdnech.Jak tedy na nás barvy působí? Jaký mají psychologický efekt na naše vnímání nebo jaký význam měli nebo mají v průběhu času?ČERNÁČerná barva absorbuje všechny ostatné barvy barevního spektra. Často se používá jako symbol hrozby či zla, ale je taky velmi populární jako ukazovatel moci. Kdysi se spojoval především s postavami, které jsou záludné, zákerné či negativní - i už ve filmech (př. Dracula, postavy zlodějů, vrahů či jiných filmových postav) nebo přímo s čarodějnictvím.Černá je taky barvou smutku a smrti v mnoha kulturách (ne všech). Spojuje se s neštěstím, ale taky třeba se sofistikovaností, formalitou či sexualitou. V starém Egyptu černá barva reprezentuje život a znovuzrození. V módním průmyslu se černá barva často používá na optickou iluzi zeštíhlení. Tehdy pak účel předčí význam.BÍLÁBílá barva představuje čistotu a nevinost. Navozuje iluzi prostoru, chladu, sterility či neutrálnosti. Místnosti vymalované nebo dominující bílou se zdají prostranné, avšak prázdné a nepřátelské. Bílé pláště personálu v nemocnicích navozují pocit sterility.ČERVENÁČervená barva je jasná a teplá barva, která evokuje silné emoce. Spojuje se s pocity lásky a tepla. Je barvou intenzivních emocí na obou extrémech - od lásky až po hněv či agresi.MODRÁModrá barva je opisována jako oblíbená pro mnoho lidí, častěji pro muže než ženy. Navozuje pocity klidu a vyrovnanosti. Je barvou uspořádanosti, systematičnosti, míru a poklidu, často ale taky smutku či lhostejnosti a odstupu. Často se využívá v pracovní oblasti jako dekorace či barva v kancelářích, kdy podněcuje k produktivitě. Tato barva nejméně podněcuje k chuti k jídlu. Modrá kuchyně, jídelna či prostírání a talíře se používají tehdy, kdy chce člověk zhubnout nebo přinejmenším nemít chuť k jídlu. Naopak, osvědčuje se pro lidi s vysokým tlakem, protože modrá barva snižuje jak pulz, tak i třeba tělesnou teplotu (samozřejmě ne o mnoho stupňů či hodnot).ZELENÁZelená barva je spjatá s přírodou, reprezentuje poklid, štěstí a zdraví, ale taky žárlivost. Podle výzkumů může zelená barva zlepšit u dětí schopnost číst. Je barvou plodnosti - v 15. století měli z tohoto důvodu nevěsty šaty zelené. Upokojující efekt místnosti natřené zelenou barvou se například dostavuje v čekárnách lépe.ŽLUTÁŽlutá barva je barvou k navození veselosti a tepla. Avšak je barvou, která je nejvíce únavná pro oči kvůli velkému množství světla, které odráží. Tato barva na pozadí počítače či papíru vede k oční únavě a v extrémních případech k horšímu vidění či zhoršení zraku. Žlutá barva taky evokuje pocity frustrace a hněvu. Podle některých výzkumů, malé děti více pláčou v místnostech natřených žlutou. Tato barva zvyšuje metabolismus. Je to barva, která poutá pozornost. Používá se proto často v dopravě, zvýraznění v textu při učení, reklamě či dopravním značení.PURPUROVÁPurpurová barva je symbolem bohatství, důstojnosti, hodnosti a (královského) původu. Představuje moudrost a spiritualitu. Tím, že se v přírodě moc nevyskytuje, spojuje se s exotičností či nepřirozeností.HNĚDÁHnědá barva je barvou přírody, která evokuje pocity síly a spolehlivosti. Může navozovat pocity smutku a izolace. V člověku může navozovat taky pocity tepla, pohody a bezpečí. Spojuje se s přírodou a Zemí, konvenčností. Je taky barvou sofistikovaností, inteligence.RŮŽOVÁRůžová barva je světlou barvou a obvykle se spojuje s láskou a vztahy. Méně výrazné odstíny růžové mají uklidňující efekt.Autor: Michal Hanzlovský; zdroj: <a href='http://www.celostnimedicina.cz'>www.celostnimedicina.cz</a> http://www.prodamy.cz/prozezavani-zoubku-u-deti.html Zdroj: <a href='http://www.prodamy.cz/'>www.prodamy.cz</a><br/>Obvykle mezi čtvrtým a pátým měsícem věku děťátka se začínají klubat první zoubky. Obvykle to rodiče poznají tak, že robátko hodně sliní, strká si věci do pusy a otírá si je. Dásně jsou zarudlé a citlivé na dotek. Každé dítko je originál, tudíž některé z nich tuto událost absolvují bez jediného příznaku, jiné jsou podrážděné, plačtivé a nemohou spát. Problémy s prořezáváním jsou většinou nejsilnější u prvních pěti zoubků. Ale jsou miminka, která trpí bolestmi a jinými nepříjemnostmi až do 2 let věku.NEDEJTE NA POVĚRY:Pozor! Jsou rozšířené pověry, že prořezávání zoubků způsobuje průjem, zvracení, horečku či nechutenství, ale není to pravda. Jestliže dítě takto reaguje, problém je někde jinde. Se zuby to nemá nic společného.NEJDULEŽITĚJŠÍ JE LÁSKA:Co je ze všeho nejdůležitější? Samozřejmě dát dítěti co nejvíce projevů lásky. Dopřejte robátku objímání, nošení, hlazení. Například jemná masáž tělíčka je velmi zklidňující. Chovejte miminko třeba celý den a rozhodně nemusíte mít strach, že si ho rozmazlíte. Dodáte mu jen pocit jistoty a bezpečí, který při této tělesné změny potřebuje.AROMATERAPIE:Můžete si pomoci i aromaterapií. Éterický olej z levandule, mandarinky, ylang-ylangu mrňouska zaručeně zklidní. Nejlepší způsob je aplikace 2 kapek příslušné silice do 3 lžic vody do aromalampy. Aromalampa by měla být zapálená zhruba 2 x denně po dobu 20 minut. Nezvyšujeme dávky silic. Éterický olej musí mít uvedeno na lahvičce, že je 100% přírodní, jinak nekupovat. Pokud je například uvedeno 90% přírodní, zbylých 10% je syntetických, tedy velmi dráždivých. Obzvláště malé děti jsou na tyto látky velmi citlivé.V lékárně se dá koupit silikonový kroužek, který je naplněn tekutinou. Dá se dobře vychladit v ledničce a jeho kousání dítěti znecitliví dásně a přinese úlevu. Kousátko se nesmí dát do mrazničky, protože by pak dítku mohla pusa omrznout.Můžeme si pomoci i vychlazenou lžičkou, ale musíme jí přidržovat. Někdy může pomoct jemná masáž čistým prstem či jemným dětských kartáčkem.Také vychlazené jídlo může mrňouskovi přinést úlevu. Například nakrájený chleba, housku, banán, jablko vložte do mikrotenového sáčku a dejte zmrazit. Potom dejte dítěti potravinu žužlat. Chlad pomáhá snížit citlivost dásní a tvrdší kousky zároveň při žvýkání masírují. Vždy ale zůstaňte dítěti na blízku, aby mu jídlo nezaskočilo. Tento postup se používá u dětí starších 6 měsíců.Jestli se vám, zdá, že je situace neúnosná, můžete si v lékárně opatřit anestetické gely na prořezávané zoubky. Tyto prostředky tlumí bolest, i dávivý efekt. Já je příliš nedoporučuji, mám raději přírodní produkty. Pokud je již maminka mírně hysterická, protože se několik nocí nevyspala, je lepší zklidnit miminko tímto způsobem a dopřát klid oběma.Již při prořezání prvního zoubku je důležité začít s ústní hygienou. Zprvu postačí zoubek několikrát denně otírat čistým plátýnkem, později kartáčkem. Dítě si musí začít na tento postup zvykat. Později můžete začít přidávat pastu. Dbejte na výběr zubní pasty, nesmí obsahovat barviva, umělá sladidla. Tuto kvalitu vám zajistí pouze přírodní kosmetika- organic product.Autor: Simona Grygárková, Dis. http://www.prodamy.cz/na-chloupky-s-laserem.html Zdroj: <a href='http://www.prodamy.cz/'>www.prodamy.cz</a><br/>Novou metodou na odstraňování chloupků je laserové depilace. Jak vlastně funguje a co pří ní probíhá? A jedna ne bezvýznamná otázka: kolik tento zákrok stojí? Na to jsme se zeptali MUDr. Simony Bedřichové, vedoucí lékařky dermatologie a laserové terapie z kliniky Laser Esthetic. Na jakém principu nová laserová depilace vlastně funguje?"Principem je takzvaná selektivní fototermolýza, což v praxi znamená v podstatě zničení vlasové cibulky vysokou teplotou."Na které části těla lze využít laserovou depilaci? A co třeba intimní partie či podpaží?"Laserovou depilaci lze provádět na všech partiích těla, včetně intimních partií za předpokladu, že splňují podmínky pro úspěšnou depilaci (v cibulce chloupku musí být přítomen pigment) a která jsou přístupná laserové koncovce. Průměr koncovky je totiž 12 až 18 milimetrů."Nemůže dojít k narušení potních žláz?"Právě proto, že potní žlázy neobsahují pigment, nemůže k narušení potních žláz dojít."A co riziko v podobě možných skvrn?"Pokud je splněna podmínka neopálené kůže, pak tohle riziko rozhodně nehrozí."Je nutné nechat chloupky narůst do nějaké délky, aby byly na zákrok vhodné?"To v každém případě. Délka chloupku by měla být viditelná nad povrchem kůže, tedy délky by měla být alespoň půl milimetru."Jak často je nutné tento zákrok opakovat? Nebo stačí jedna návštěva lékaře?"Nevím o žádném případu, kdy by stačilo jedno ošetření k trvalému efektu, zpravidla se počet návštěv v průměru pohybuje okolo šesti, sedmi v rozmezí šestí až sedmi týdnů."Zbaví se klient nadobro chloupků, nebo se stejně mohou po časem zase objevit?"Laserová depilace je léčba nežádoucího ochlupení, která je charakterizována jako trvalá redukce tohoto ochlupení. Nelze při ní ovšem poskytnout stoprocentní záruku, že se již nebude vyskytovat na pokožce nikdy žádné ochlupení. Výsledek léčby totiž ovlivňuje spousta vnějších i vnitřních faktorů, jako například funkce žláz s vnitřní sekrecí, hormonální antikoncepce, hormonální disbalance a podobně. V kůži jsou například uloženy i takzvané "spící cibulky", ze kterých za určitých okolností chloupek nikdy nevyroste. Ovšem dostanou-li nějaký stimul - např. hormonální, mohou produkovat plnohodnotný chloupek. Ve svém "klidovém" stadiu tyto cibulky bohužel laser neovlivní."Hrozí nějaká rizika například při lupénce či jiných kožních problémech?"Rizika jsou při každém i sebemenším zákroku. V tomto případě jsou však minimální a velmi zřídkavá a s pacientem jsou individuálně diskutována během konzultace. Speciální péči je potřeba věnovat epileptikům. Pacient by neměl mít v ošetřované oblasti také žádné zánětlivé či infekční ložisko například v podobě oparu."A kolik zákrok stojí?"Cena zákroku se odvíjí od plochy a hustoty ochlupení. Velmi orientační průměrná cena například u odstranění chloupků nad horním rtem se pohybuje okolo sedmi až osmi tisíc korun za kompletní léčbu."Jak jinak se chloupků zbavit? Holení žiletkami - rychlé, dostupné, leč neefektivní. Pomocí gelů a krémů – snadné použití. Natřou se na kůži a pomocí špachtle se odstraní. Nevhodné mohou být pěny, krémy a gely pro alergiky.Depilace strojkem - holit se dá nasucho i namokro. Mokrá varianta ale vyžaduje strojek s dobíjecím akumulátorem a voděodolný aparát. Vytrhávání strojkem - pokožka je hladká několik týdnů. Použití na intimní partie a podpaží je ale nevhodné. Po epilaci je dobré pokožku vydezinfikovat a zklidnit studenou vodou. Vosk a cukrová pasta - bolestivé metody. Cukrovou pastu si vyrobíte z cukru, vody a citronové šťávyElektrická jehla – je určena na menší místa jako je nechtěný "knír" nebo oblast brady. Aesthera - je nejúčinnější a dokonce bezbolestná metoda. Modré světlo vysílané ze speciálního přístroje a podtlakem odstraňuje nežádoucí ochlupení. Chloupky po zákroku začnou samovolně vypadávat. Autor: Jaromír Pohan http://www.prodamy.cz/samota-a-osameni-v-cem-je-rozdil.html Zdroj: <a href='http://www.prodamy.cz/'>www.prodamy.cz</a><br/>Svět kolem nás se jeví víc a víc hektičtější, pořád dál nás zahlcuje svými požadavky a my se mu chtě-nechtě musíme přizpůsobovat. Nabalující se povinnosti a nároky každodenního života je však potřebné zdravým způsobem ventilovat a umět si zařídit potřebnou dávku psychohygieny. Na vypořádání se s různými vnitřními i vnějšími presy, zátěžovými situacemi a stresem používáme různé metody a techniky zvládání. Tyto strategie jsou různorodé a nejen že neplatí pro každého beze zbytku, různí lidé volí různé způsoby, ale navíc, i sám jednotlivec někdy sáhne po jedné metodě psychohygieny a jindy zvolí druhou. Závisí na okolnostech, psychickém a fyzickém nastavení, druhu zátěže, pracovním harmonogramu apod. Někdy tedy volíme změnu činnosti, šálek horkého kafe, dlouhou procházku, sport, jít si zaběhat, jít na kolo, jindy se domluvíme na setkání s dobrou kamarádkou, přítelem či známým, jedeme skupinově do kina, do kavárny a bavíme se s blízkými. Jindy nechceme vidět celý svět, napustíme si horkou vanu a izolujeme se do koutku ve svém pokoji, kde v poklidu srkáme sladké kakao nebo čaj.Samota v tomto smyslu tedy nemusí být pro člověka pouze nežádoucím jevem a z hlediska psychohygieny je přímo potřebným prvkem při nastolení duševní rovnováhy. Vyhledáváme ji ve chvílích, kdy se cítíme přetíženi, unaveni z množství každodenních interakcí, přetíženi z množství podnětů, které se na nás za poslední den nebo dny valí, ve chvílích, kdy cítíme, že množství různých tváří a lidských interakcí již nemůžeme vystát. Samota je zde našim spojencem, našim zachráncem, který nám pomáhá v tom, abychom na lidi a svět kolem nezanevřeli, ale abychom načerpali další nové síly a opět nám tak přivodí úsměv na tvář, když musíme interagovat s druhými. Jinak bychom toho úsměvu nebyli schopni. Vyhledávat a užívat si samotu je výborným zdrojem navozování si psychohygienického klidu a načerpání nových sil. Člověk má možnost být chvíli jen sám se sebou, usrovnat si myšlenky, věnovat se sám sobě, svým zálibám, nebo nedělat nic a nestydět se za to, zkrátka, dovoluje to člověku vypnout a zbavit se všech sociálních rolí, všech masek, které zastává (role matky, otce, manželky, manžele, tchýně, zaměstnankyně, zaměstnance, studenta apod.) Všechny tyto role (masky) si můžeme sundat, právě když jsme sami, protože před nikým nemusíme nic hrát, nemusíme se stylizovat do žádné role, žádné pozice. Sundat toto břemeno je úleva, tak proč to z času na čas neprovozovat.Avšak, není být sám a být sám. Na první pohled se samota a osamění můžou zdát podobné a často se i zaměňují. Obojí jsou charakteristické nepřítomností druhých osob. Ale rozdíl mezi samotou a osaměním přichází zevnitř. Osamění, na rozdíl od samoty, je negativním stavem, který se vyznačuje chyběním mezilidských vztahů. Samotu vyhledáváme, když si potřebujeme oddychnout od manžela, rodiny, kolegů, kamarádů, sousedů. Ale víme, že oni tam někde jsou, a když chceme, můžeme je zavolat, pozvat na kafe, promluvit si, zajít společně do města, do kina, udělat si program. Máme je rádi a oni mají rádi nás. Pouze z času na čas raději volíme horkou koupel nebo dobrou knížku o samotě, když si potřebujeme oddechnout od shonu a interakcí.Osamělý člověk však tohle nemá. Samotu nevolí dobrovolně, protože strádá sociální sítě kolem sebe. U osamění to však není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Někdo se cítí osamocen, protože nemá dostatek známých, se kterými by se poznal, mohl navázat bližší interakci – např. z důvodu toho, že je nový v cizím městě, nový ve firmě apod. Po určitém čase se však relativně rychle dostává do sociálních sítí a vztahů a po počátečním období aklimatizace si tyto vztahy vybuduje. Někdo si však známé, kamarády a přátelé neumí najít a i když se snaží, nedaří se mu to. Osamocen se tak může cítit člověk, který je třeba obklopen spoustou lidí, interaguje s obrovským množstvím kontaktů a neustále je v komunikaci s druhými lidmi – avšak všechny tyto vztahy jsou navenek formální, strukturované, oficiální, nebo nejsou dostatečně hluboké, dostatečně přátelské, neformální.Takováto emocionální izolace je proto velice dobře pozorovatelná ve velkých městech, aglomerátech a velkoměstech (např. typu New York, Tokio, Londýn apod.), kde člověk může být obklopen množstvím lidí na ulici, v práci (v open-spacech - kancelářích, kde spolu pracuje větší množství kolegů, oddělených pouze přepážkou), avšak uvnitř se cítí sami, nemají žádného blízkého přítele, i když obklopeni spoustou lidí, cítí se sami.Samota je něco, co si volíme sami, když chceme být sami. Osamění jsme vystaveni nedobrovolně. Říká se, že člověk je tvor společenský. Tak jako bez noci nemůže být den, tak ke zdravému fungování člověk potřebuje kolem sebe druhé lidi, blízké, společnost, kulturu. Občas z toho všeho však máme potřebu uniknout a izolovat se, jindy společenský kontakt vyhledáváme. Je dobré mít zlatou střední cestu a mít na výběr. Pracujme tedy pořád na našich mezilidských vztazích, od kterých si můžeme dovolit z času na čas uniknout do samoty, ale víme, že jsou, že je máme… A to je přece skvělé.Autor: Mgr. Michal Hanzlovský Zdroj: <a href='http://www.celostnimedicina.cz'>www.celostnimedicina.cz</a>