Hair: Slunce svítí už 40 let

zpět

"Každej se ptá, / proč dlouhý vlasy mám. / Já s vlasy vyrůstám, jsou křídla má. / Mý háro je mi vším. / Ptáte se proč? Nevím. / Já když se ostříhám, / ztrácím sebe sám. / Chápej!" Když tahle slova zazněla 17. října 1967 na prknech newyorského Public Theater, většina přítomných s největší pravděpodobností nechápala, co se děje. Nejspíše byli zaskočeni bohémskou zpovědí zpěváků a tanečníků, kteří bez skrupulí tlumočili nonkonformní názory květinové mládeže, hltající Ferlinghettiho a Kerouaka, kouřící trávu a revoltující proti spořádaným rodičovským hodnotám. Mnozí diváci i recenzenti byli rozpačití z peprného slangového slovníku, pobuřovala je adorace sexu a drog, polonazí herci, stejně tak i scénky znesvěcující symboly amerického života. Jenže právě v tento večer se narodily Hair (Vlasy), první americký rockový muzikál, který dnes směle označujeme slůvkem "kultovní".

Libreto k Vlasům napsali narychlo vyznavači hnutí hippies James Rado (ročník 1932) a Gerome Ragni (1942-1991), dva herci z newyorské čtvrti East Village, kteří tehdy měsíce marně sháněli pořádnou práci, hudbu složil o generaci starší Kanaďan Galt MacDermot. Pravda je, že první verze muzikálu nesklidila velký úspěch a po pár týdnech ji producent Joseph Papp stáhl z repertoáru.

Látka však zaujala jiného producenta, Michaela Butlera, který dal scenáristům prostor k přepracování představení a ke spolupráci přizval režiséra Toma O'Horgana. Obnovená premiéra v dubnu 1968 se pak v Biltmore Theatre na Brodwayi konala za plného lesku a Vlasy nastoupily cestu ke slávě - inscenace se dočkala kolem 1800 repríz. Mladé publikum bylo nadšené a ten, kdo (nejen) v New Yorku něco znamenal, musel Vlasy vidět, i když zrovna nesdílel jejich pacifistické vyznění. Hrnuli se umělci, intelektuálové, politici, celebrity.

Vlasy můžeme vnímat jako jeden veliký rebelantský happening a protestsong - mladí Američané poukazují na nesmyslnost války ve Vietnamu a odmítají se jí účastnit. Proti řádu, mnohdy falešné prudérnosti a podřízenosti autoritám zdůrazňují princip svobody jedince, toleranci, lásku bez zábran, přátelství schopné oběti. A věk Vodnáře je k tomu ideální čas ("...Harmonie, tolerance, / důvěra bez předsudků a lží. / Ústrky a falše zmizí / na planetě snů a vizí, / éra Vodnáře svět změní, / přináší nám osvícení, / láska vchází k nám, / už vchází k nám."). Tomuto poselství navíc vévodí originální rockové melodie a choreograficky skvěle zvládnutá taneční čísla.

Za těch 40 let, jež uplynuly od premiéry, příběh nespoutaných V/vlasů oslovil i zmrazil bezpočet diváků na celém světě.
"Slušňák" z Oklahomy Claude Bukowski přijíždí v době vietnamské války do New Yorku, v kapse povolávací rozkaz k nástupu do armády. V Central Parku se potká s partou hippies v čele s Georgem Bergerem a prožije s nimi pár praštěných a bezstarostných dnů, o nichž se mu do té doby ani nesnilo - Berger ho zavede na divokou jízdu místního podsvětí, parta vyrazí (samozřejmě nezvána) na večírek místní honorace, kde způsobí pozdvižení a nakonec skončí krátce ve vězení, Claude si vyzkouší pořádný fet i bláznivé noční koupání v přírodě se Sheilou, dívkou z bohaté rodiny, do které se zamiloval. Ale s ranním rozbřeskem idyla končí a Claude disciplinovaně odjíždí ke své jednotce do Nevady.

Sheila, Berger i ostatní po čase přijíždějí za Claudem, celou akci opět berou jako navýsost legrační a bezstarostný výlet. Vojáci však mají pohotovost, nikdo nesmí ani na základnu, ani ven. Svobodomyslný Berger se ale s takovýmhle výmyslem nehodlá smířit, Bukowského chce dostat na malý piknik s kamarády a milovanou Sheilou stůj co stůj. A pro tuhle recesi je ochoten obětovat i to, na čem mu nejvíc záleží - své pěstěné dlouhé vlasy. Berger se ostříhá a převlečený do uniformy se dostane na základnu, jedno odpoledne se prostě bude vydávat za Clauda a ono se nic nepozná. Jenže mezitím co Claude tráví čas s partou, na základně je vyhlášen poplach. Vojáci si mají během několika minut sbalit své věci a připravit se k odletu do Vietnamu. Berger zmatkuje a marně vyhlíží Clauda, aby ho vystřídal. Když důstojník při nástupu vyvolá jméno Bukowski, zapřisáhlý pacifista Berger jen hlesne: Zde. Do letounu, mířícího do vietnamského pekla, vpochoduje místo Clauda on...

Hair postupně zhlédli diváci v dalších amerických a evropských městech, vznikla spousta studiových i živých zvukových nahrávek, také koncertní verze muzikálu; za dobu své existence byl přeložen do téměř dvacítky jazyků a uveden v desítkách zemí. A roku 1979, po mnohaletém dohadování o autorská práva a podobu scénáře, se zrodila i proslulá filmová adaptace, za níž stojí režisér Miloš Forman, scenárista Michael Weller a kameraman Miroslav Ondříček. Dvojici hlavních protagonistů v ní ztvárnili John Savage (Claude) a Treat Williams (Berger).

Forman s Wellerem si původní libreto Radoa a Ragniho přizpůsobili k obrazu svému a memento příběhu posunuli do zcela nové roviny, srdcervoucí scéna ze závěru filmu, kdy je ostříhaný a zničený Berger místo Bukowského odvelen do Vietnamu, odkud se už živý nevrátí, je právě jejich autorským vkladem.

České Vlasy měly premiéru v prosinci 1996 v divadle Pyramida na pražském Výstavišti (za třináct měsíců projektu odehráno 230 repríz), zdařilý překlad muzikálového textu je dílem Jiřího Joska, režie se ujala brněnská dvojice Radek Balaš a Karel David. Kritika ocenila i inscenaci Hair, kterou v říjnu 2004 uvedlo v režii Dodo Gombára (a opět v Joskově překladu) Městské divadlo v Brně.

Více na www.rozhlas.cz




vyhledávání Fulltextové vyhledávání


kategorie Rubriky
doporučujeme Doporučujeme



emailový zpravodaj E-mailový zpravodaj

Zadejte svou adresu pro zasílání informací o nových článcích a zajímavých tipech na nákup.


Často hledáte Často hledáte
provozuje VIVANTIS a.s.
Najdete nás na Facebooku Prodámy.cz - internetový časopis pro ženy
Prodámy.cz - internetový časopis pro ženyProdámy.cz - internetový časopis pro ženy
prozdravi.czkrasa.czparfemy.czhodinky.czsperky.czvivantis.cz