Strýček Váňa u Švandů

zpět

Lehce "odruštěný" Anton Pavlovič Čechov - taková může být pocitová esence ze Strýčka Váni ve Švandově divadle. Guberniální lokalizace není v této inscenaci podtržena, lidské charaktery každá doba interpretuje po svém, proto se i s více než stoletým odstupem celkem šťastně jevištně zúročují.

Nejsme my všichni aspoň někdy v životě spolupodílníci Strýčkova údělu? Nuže, co k nim přidal ze svého skrytého i výbušného hereckého skepticismu Luboš Veselý? Myslím, že zaujatost i odstup: Váňa-intelektuál určitě není veselý, nýbrž člověk živelně zasažený osudem na citlivých terčích duše, který má ještě chuť i sílu vzepřít se, ale... O tomto "ale" je celé představení.

V režii Michala Langa a sdělném překladu Leoše Suchařípy nemá menažerie náhodně spřízněných lidských typů výzor nějakého panoptika. Jde spíše o komunitu duší hledajících smysl existence v uvědoměle i nazdařbůh vytvářených situačních kauzalitách. Obrazně řečeno - vodka a čaj, ruské národní nápoje, si nekonkurují a Váňův statek určitě není hnízdem opilců ani trudomyslných "zbytečných lidí". Hra je přímo studnicí psychologických motivací a propletenec vzájemných vazeb uzavřené společnosti v inscenaci vrcholí závěrečným aktem - symbolickým sklapnutím víka stěny. Dějiny jedné komunity končí, druhé začínají, život jde dál... Mělo to nějaký smysl? Oč jsou aktéři - a diváci - bohatší? Je to jen další z nekonečné řady marných toužení, iluzí a chvilkově vychutnaných doteků štěstí a pohody? Jsme i my takto zasaženi ve svých vztazích? Toť otázky, s nimiž divák odchází...

Ve Švandově divadle už jsme přivykli kompatibilitě použitých jevištních prostředků k dosažení optimální "nálady" inscenace, Strýček Váňa není výjimkou. Garderoba černobíle pojednaná s mírnými barevnými přesahy; rekvizity mapující doslovně i s nadsázkou (obří mapa doktora Astrova) tak trochu i dějiny technického pokroku posledního století od samovaru po přepravky z umělé hmoty; hudební obal decentně komentující děj. A ovšem konstantní znak inscenace, symbol oné komunity - spadaná jablka. Inscenaci vůbec nevadí, že se ve Strýčkovi Váňovi nemá režií viditelně prosazovaného protagonistu: doktor Astrov Kamila Halbicha je Váňovi Luboše Veselého rovnomocným protihráčem, méně už Tělegin Tomáše Pavelky. Rovněž part Sonin a Jelenin (Apolena Veldová a Klára Cibulková alternovaná Martinou Válkovou) je citlivě rozehrán a nestraní žádné z nich, lehce groteskně vyvedený profesor Serebrjakov Stanislava Šárského nepropadá do karikaturních poloh, působí spíš dojmem odstavené kapacity, která žije z bůhvíjak nazískané kariéry, a svého vyčpělého důstojenství se zuby nehty drží i v manželství... I tady je Čechov nadčasový - dnes bychom klidně mohli takové typy vylovit z galerie zkrachovalých papalášů.

Takže celkem příjemné dojmy: Strýček Váňa u Švandů opravdu přesahuje do našich dnů s nevtíravým tázáním, zda bychom si s ním mohli či nemohli porozumět.

Zdroj: www.rozhlas.cz




vyhledávání Fulltextové vyhledávání


kategorie Rubriky
doporučujeme Doporučujeme



emailový zpravodaj E-mailový zpravodaj

Zadejte svou adresu pro zasílání informací o nových článcích a zajímavých tipech na nákup.


Často hledáte Často hledáte
provozuje VIVANTIS a.s.
Najdete nás na Facebooku Prodámy.cz - internetový časopis pro ženy
Prodámy.cz - internetový časopis pro ženyProdámy.cz - internetový časopis pro ženy
prozdravi.czkrasa.czparfemy.czhodinky.czsperky.czvivantis.cz