V myšlenkách...

zpět

Na všechny myšlenky, které se mi prohánějí hlavou neznám odpovědi, které bych tak ráda znala. Není snadné na vše najít odpověď a co když žádné nejsou a my je přesto chceme najít a to někdy za tu nejvyšší cenu?! Dokážeme vůbec s naším "prostým lidským" myšlením najít odpověď na tajemství života? Nebo budeme stále tápat a nebo se nakonec po tolik marném snažení přikloníme k tomu, co nám někdo řekl? Nebo si najdeme vlastní tajemství života, které má hodnotu jen pro nás a vůbec nebude záležet na tom, co si někdo jiný o našem tajemství myslí a nebude důležité někomu naše tajemství říkat.
Pak je tu ale otázka jestli chceme být sami sebou nebo být jedním ze "stáda", které něco hlásá a jedinec to příjme, aniž by se nad tím zamyslel nebo dokonce prožil stejnou zkušenost, pocit, myšlenku... cokoliv, co by ho ztotožňovalo s někým jiným.
Je důležité si uvědomit vlastní individualitu nebo postačí jen mít ten pocit, že někam patříme? Ale co když se "stádo" rozpadne a mi zůstaneme sami a zase budeme muset jako ta ovečka hledat nové stádo, abychom se nebáli, když zůstaneme sami se sebou? Tak a teď co si vybrat? Ano, možná každý řekne, že chce být sám sebou, ale jak být sám sebou? Jak zůstat sám sebou a přitom "neporušit" někdy až příliš dogmatické normy myšlení nebo chování, které bylo před dávnými časy nastaveno a nějak se zapomnělo ho vyvíjet v průběhu vývoje lidstva.
Někdy mne zachvacuje pocit nebo spíš obava, že když je v dnešní době někdo jiný a nevyhovuje společenským normám, tak určitě, je to přemrštěně, se na něho hodně lidí dívá pohledem exorcismy, který nedokáže a nechce pochopit, vidět, vnímat něco jiného, než kužel vidění v kterém jde. Ale co s tím?? Dokáže jedinec nebo skupina lidí změnit zaběhnuté věci? Nebo už můžeme "jen" přestavovat sebe a v naší přestavbě otiskovat sami sebe a náš pohled na svět do našich dětí, které povedou svoje děti a ty zase jejich děti...někde se začít musí...MUSÍ, ale to jak se teď vychovávají děti – jednak rodiče a pak škola, kdy se v malých dětech zabijí osobnost a kreativita, tak co pak z dětí nakonec bude.
Moje slova jsou snad tvrdá, ale naprogramuje z nás společnost nakonec roboty bez odvahy mít vlastní názor a snad i bez srdce, protože kdo nebude tvrdý hráč, tak neuspěje? Všichni stejně myslet, všem se líbit to samé...atd. Kam se pomalu vytrácí ohleduplnost, laskavost, láskyplnost, ochota pomoci někomu jinému...? Kam se ztrácí naše individualita a jedinečnost každého z nás? Či snad ta nejjednodušší věc být sám sebou? Proč nasazujeme masky a hrajeme hry a zastáváme tolik rolí, že nakonec vůbec nevíme kým jsme uvnitř? Víme kdo jsme a kým jsme? Nebo je nutné si nejdříve položit otázky: "Co chceme od svého života? Co nás doopravdy baví a naplňuje? Jsme šťastní a spokojení?"... Mohla bych pokračovat tisíci otázek, ale která odpověď bude ta pravá pro nás.
To koneckonců musí najít pro sebe každý sám... lidé nám mohou říkat nikdy nekončící příběhy, prozrazovat svá tajemství nebo zaručeně účinné návody pro život...ale je důležité si uvědomit, že svůj život si žijeme sami za sebe a nikdo ho za nás neodžije, tak co naskočit na život a přestat se schovávat za tisíce otázek a tisíce strachů... Jen si tak krásně žít ten svůj život... těšit se z každého okamžiku a být co nejvíce s lidmi, které máme rádi a je nám v jejich blízkosti krásně... Proč si život dobrovolně komplikovat, když..."tak snadné je žít..."

Autor: Yvonne Breberová




vyhledávání Fulltextové vyhledávání


kategorie Rubriky
doporučujeme Doporučujeme



emailový zpravodaj E-mailový zpravodaj

Zadejte svou adresu pro zasílání informací o nových článcích a zajímavých tipech na nákup.


Často hledáte Často hledáte
provozuje VIVANTIS a.s.
Najdete nás na Facebooku Prodámy.cz - internetový časopis pro ženy
Prodámy.cz - internetový časopis pro ženyProdámy.cz - internetový časopis pro ženy
prozdravi.czkrasa.czparfemy.czhodinky.czsperky.czvivantis.cz